K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ranní ptáče
Venku hustá mlha, také pustá v hlavě. K vzteku ústa zvrhlá, znakem vrůstá hlavně...
Z roční točny
V obličeji obyčejný, oči stočí, co s čím sloučí. V ústech úspěch, pro vzdech o ...
- Tam -
A kam je to, větou jen tou v klam jetou? Kabát nazvat "nápad na pád" a chápat k...
Venku hustá mlha, také pustá v hlavě. K vzteku ústa zvrhlá, znakem vrůstá hlavně...
Z roční točny
V obličeji obyčejný, oči stočí, co s čím sloučí. V ústech úspěch, pro vzdech o ...
- Tam -
A kam je to, větou jen tou v klam jetou? Kabát nazvat "nápad na pád" a chápat k...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva