K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
Milenecká
Až tě něco napadne, obstojně pro to, co je krása dne a noci, zvláště nápadně s ...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
Milenecká
Až tě něco napadne, obstojně pro to, co je krása dne a noci, zvláště nápadně s ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva