K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Světlem do tmy
Zahleděn do okna v slunečním svitu, oslněn, oslepen, tak sveden zří tu. S pohled...
Rorýsi
Ti ptáci se vrací, vládci letu i v mracích, prakticky již, do končin afrických t...
Jemný déšť
Ten, co ochladí i pohladí, osvěží, zem svlaží, doladí. Den tou vnadí, nepraží s...
Zahleděn do okna v slunečním svitu, oslněn, oslepen, tak sveden zří tu. S pohled...
Rorýsi
Ti ptáci se vrací, vládci letu i v mracích, prakticky již, do končin afrických t...
Jemný déšť
Ten, co ochladí i pohladí, osvěží, zem svlaží, doladí. Den tou vnadí, nepraží s...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva