K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Skloňování
1. a 2. pád Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, les...
1. a 2. pád
Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, lest pouhá snovéh...
Rande s DNA
Jeho Déená a její Déená, dospělých v záměru změn, dospěly k závěru, že to, co ně...
1. a 2. pád Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, les...
1. a 2. pád
Kdo, co je pouto? Touha bez koho, čeho, jen prohra toho svého, lest pouhá snovéh...
Rande s DNA
Jeho Déená a její Déená, dospělých v záměru změn, dospěly k závěru, že to, co ně...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva