K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Rána z milosti
Těšil se, v skrytu těšil, a věřil, že se dočká. Milosti, o níž jen snil, místo n...
Nečeské?
Ano, moravsko, chorvatsko, židovské, kde pokrevně přímí předkové. Morava, bydli...
NE PŘÍLIŠ HLUKU
V každodenním rozjímání, soustředěním na duši. S radostí i díkuvzdání, za to, co...
Těšil se, v skrytu těšil, a věřil, že se dočká. Milosti, o níž jen snil, místo n...
Nečeské?
Ano, moravsko, chorvatsko, židovské, kde pokrevně přímí předkové. Morava, bydli...
NE PŘÍLIŠ HLUKU
V každodenním rozjímání, soustředěním na duši. S radostí i díkuvzdání, za to, co...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva