dnes má svátek:
Denslovanskýchvě...
Denslovanskýchvě...
K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Civilizace
To je ta naše láska, již si sami tvoříme. A to, že ve švech praská, tím, jak se ...
Bodliny
Bodnou, píchnou i zalomí se, ranka krvácí, zánět hnisá. Hojí se také kompromisem...
-Děs-
Báseň i dnes, a co přednes? Bere mě děs, jenž múzu odnes.
To je ta naše láska, již si sami tvoříme. A to, že ve švech praská, tím, jak se ...
Bodliny
Bodnou, píchnou i zalomí se, ranka krvácí, zánět hnisá. Hojí se také kompromisem...
-Děs-
Báseň i dnes, a co přednes? Bere mě děs, jenž múzu odnes.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva