K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
V poli tiká
Politika v boji vzniká podniká vyniká i vzlyká dotýká se potýká proniká a polyk...
Kdo jsme my lidé
Kdo jsme my lidé snem v písni to naše zázemí vlídné kde plaše zní co zdá se mi? ...
Dilema
Proč jsi stále tak upjatý, odvaž se a buď jak svatý. Ano, volit z těchto dvou c...
Politika v boji vzniká podniká vyniká i vzlyká dotýká se potýká proniká a polyk...
Kdo jsme my lidé
Kdo jsme my lidé snem v písni to naše zázemí vlídné kde plaše zní co zdá se mi? ...
Dilema
Proč jsi stále tak upjatý, odvaž se a buď jak svatý. Ano, volit z těchto dvou c...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva