K něčemu stále nutí,
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
tělo, mysl i cit.
Někdy, až k prasknutí,
co, chtěli bychom mít.
Rozpínáme křídla,
napínáme plachty.
Opouštíme sídla,
temnoty své šachty.
Z darů víc okusit,
kde upnout své síly.
A tolik nemusit,
v touze, cestou k cíli.
Avšak slevy tu není,
pnutí, věčné hnutí.
Vždy mění tón znění,
i činitelé krutí.
K prohloubení ducha,
rozumu a citu.
Slova jednoduchá,
i s nádechem mýtu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Osvěta
Do světa ticha, osvěta se míchá. Zvučí své pleticha, ručí, co vzkvétá. Splétá ...
Staccata a legata
Snad tak v zátah psát i získat, v ztrátách hra ta, zkrat si stýskat. Nelekat se...
Jémine
Co jen víme o své vině, to jiné, co se promine, i to, čeho se bojíme, to skryto,...
Do světa ticha, osvěta se míchá. Zvučí své pleticha, ručí, co vzkvétá. Splétá ...
Staccata a legata
Snad tak v zátah psát i získat, v ztrátách hra ta, zkrat si stýskat. Nelekat se...
Jémine
Co jen víme o své vině, to jiné, co se promine, i to, čeho se bojíme, to skryto,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva