Skelet jak z betonu,
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Pro cit
Vlastní tmou a slepotou, zasnít se svou hmotou pout. Zhasni, posviť, jak zdá se...
Za oknem
Hu-hů-hu Za oknem, v podkrovním bytě, prolétlo tu cosi hbitě. Hrdlička po prudk...
A pak to přišlo
Co přišlo? To, co vyšlo? A co vyšlo? To číslo. Jaké číslo, sazky? Také to by šlo...
Vlastní tmou a slepotou, zasnít se svou hmotou pout. Zhasni, posviť, jak zdá se...
Za oknem
Hu-hů-hu Za oknem, v podkrovním bytě, prolétlo tu cosi hbitě. Hrdlička po prudk...
A pak to přišlo
Co přišlo? To, co vyšlo? A co vyšlo? To číslo. Jaké číslo, sazky? Také to by šlo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva