Skelet jak z betonu,
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Stáří
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva