Skelet jak z betonu,
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diruguji rukou.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Podzimní deštík
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva