Pocit viny a pokora

Pocit viny a pokora
24. listopadu 2015 v 20:59 | Marie Bernadeta | Myšlenky



Pocit viny a pokora


Jakoby probodena šípem jedovatým
jsem poraněna a krok se světem ztrácím
když poražena vlastním srdcem
ležím bez dechu a z očí snímám
brýle smyslů svých

I rozum odevzdávám k rukám Něčím
jsem pouhým stínem tichým
Má je to vina brečím
a chci povstat
však marně se o to snažím
a bezdůvodně

Pokora pyšná není
v pokoře setrvat je umění
Přijímat cokoli
s vůlí kajícníka neumím
Vzpírám se prudce
jako vlajka vtzyčená
pro vítězství

Na dlani pírko ptačí
a uslzené oči mívám
když nerozumím
souvislostem svého života
jenž odevzdávám denně
k rukám svého Anděla
a spoléhat se učím dnes
na prozřetelnost boží
kterou sama v sobě toužím spatřit
skrze rozum vlastní
protnutý šípem shůry
z rukou Nebeského Anděla