Podivný host

Neznámý host do baru přišel,
na rameni znamení má.
Opovržení ostatních on zná,
když přišel divný závan za ním čišel.

"Naplň mi číši nejlepším vínem",
řekl jak by mimochodem.
Nejspíš nebyl dobrým synem,
avšak s tím nejlepším rodem.

Černá vrána krákorá,
je to jako dokola.
Špatné znamení z cizince ční,
ptá se zda smí zůstat pár dní.

Hostinský podiven nabídne nocleh a s lehkým úsměvem podá mu klíč.
Host stejný výraz má, v hnědých kalhotách, s košilí, za pasem má bič.
"Neboj se nejsem tu vraždit,
nehodlám zde nikoho dráždit"
"Jen před něčím tě varuji, nechoď do pokoje mého,
zda-li ceníš si života svého"
Hostinský se zalekl a zlákala ho zvědavost,
co jen by mohl skrývat tento divný host.

Vprostřed noci krade se chodbou a chystá se za kliku vzít,
však podivný host se za ním zjeví a z nočního šera praví:
" Pošetilý hostinský. Vážně nemáš vůli žít "
Dříve než stačí cokoliv říct, cizinec jediným máchnutím meče srazí mu hlavu.

Další den hostinská táže se marně, kde že je její muž,
na místo odpovědi jí cizinec do zad vrazí nůž.
Byť nechtěl vraždit, na výběr neměl,
kdokoliv by viděl, co v pokoji měl, by oněměl.