Podzime
Do kapek tvých se schovávám
a láskám tajným zamávám,
když v myšlenkách si pohrávám
s lístky na cestě,
co podzim háže nevěstě,
co brzy z oblaků se přižene
a podzim podá ruku své ženě.
Jako bych malovala dál
obrazy velkých katedrál,
kde v pokoře vždy stál
skromný a v hnědém kabátku,
snad podobal se robátku,
pak odešel si kamsi ven
a já probuzená položila sen,
v němž Bůh sám mi žehnal,
ať pokryji svým pláštěm zem.
Barvy zas bílá zakryje
a něžná zima ožije,
kdo mládí v dlaních svírá,
za čas ho stáří nemine,
barevné lístky sbírá
a v bílých vločkách jednou spočine.
PeopleSTAR (0 hodnocení)