POHÁDKY KOSMICKÉ, část II.

Kolik jen těch hvězd,
a kolem nich oběžných planet.
Kudy pak cesty mají vést,
jež touhu naši ženou vpřed?

Ta naše je Země,
ze soustavy sluneční.
Jinak vesmír jeví se temně,
třpytná hvězda z něj tu ční.

Hvězdy různě zářivé,
ale i také barevné.
A potom spoje jejich křivé,
v obrazce se pojí pevné.

O různých názvech souhvězdí,
zvířecích a jiných.
Co v těch dráhách všeho jezdí,
ve stavech hmotných a plynných?

Zde kolik dalších zemí,
a života různého.
I o tom ve snu zdává se mi,
bohatého či nuzného.

Orel, Delfín, Velryba,
Velký Medvěd-Velký Vůz.
Střelec, Páv i Jižní Ryba,
Orion, též Pegasus.

Mnoho hvězd a jiných těles,
kosmem víří ve svém rytmu.
Člověče ty, jen do toho vlez,
a vesmírnou proraz tmu.

A tak Robur Dobyvatel,
vytrvale hledá stále.
Pro blaho Země obyvatel,
i když téměř má namále.

Najde ji, nenajde?,
nevzdává se, bojuje.
Zemi jinou, kde život jde,
a co ji s naší spojuje.