Mokrosníh stéká do ptačího zpěvu vůči paprskům slunka bezbranně holubím pírkem píšu si do dlaně kamínky k prahu skládám z pytlíku řasenka pouští šmouhy do úsměvu na bílý kabát z černých uhlíků veverka přes cestu si čile skáče za oknem zmrzlé špičky šnytlíku koukají na mě z květináče Já kvetu... A co ty, truhlíku?