Přítomnost, která trvá

Přítomnost, která trvá


Co jenom pravda je a co není,
vědět, či nevědět, co se změní?

Jak život lidský korytem času běží,
zůstává naše nitro u moře lásky na pobřeží.

Nemohu usnout, bojuji s tělem svým,
které se vzpouzí poznaným tajemstvím.

Jsem živou bytostí v tomto světě,
kde se vším zápasím v každé větě.

Po cestě křížové jdeme
k cíli, co tady nenajdeme.

A přece ležíme v dlani Boží,
do vln se vrhneme z útesu na pobřeží

a jako na vlnách budeme přeneseni
do světa, pro který byli jsme utvořeni.

V doufání prostém Božího dítěte
nacházím útěchu zde v tom světě,

kde se dnes nacházím
a s proudem času žitím procházím.

Tak každý do sebe ponořen jen
počítá kolikrát pomine noc i den,

v čase, co byl nám dán k pobytu zde
smýváme slepotu všedního dne.