Procitnutí ve snu

Svět se hroutí nad hromadou trosek
všechno mizí kdesi v dálce,
já tu stojím a dívám se kdo jsem,
stojím tu zdánlivě v přítomném čase.

Dívám se na ruce, boty, šat
a jenom se tomu divím,
kde to jsem a co měl bych jsi přát,
po čem to vlastně slídím.

Vidím tu hory slunce a kopce,
které nesou tu krásu v náručí,
je to tu sladké hořké a trpké
je to tu celé krásnější.

Jsem vlastně ve snu co se mi zdá,
jsem jako zahradník co právě sklidil,
jsem jako někdo kdo se nedívá,
jsem jako, kdybych tu nebyl.

Všechno kolem se jenom třpytí
procitnout ve snu já bych chtěl
zachytit všechno co tu letí,
podívat na ruce bych se asi měl.

Dívám se dolu na ty své dlaně,
pocit bezpečí mnou proniká
všechny rány se mi hned hojí
a já právě do ticha procitám.

Stojím tu vědom ve svém snu
stojím tu právě tady a teď
a všechno vidím kam se jen hnu
všechno tu cítím tak jak je.


Jentak Napsal