Tlouštíkova zpověď

Divám se dívám na velkou kouli
sedím tu na hvězdách a mám klid,
hlídám jsi váhu to pro ten pocit,
že už tlustý nechci být.

Jsem teď jak laňka co na louce běhá,
jsem jako žabka co v tůňce jsi kváká,
jsem jako motýl, jak hedvábný svit,
jsem již hubený a mám klid.

Býval jsem silný a tlustý jak sulc,
bylo to hustý jak měl jsem tu chuť,
na velké porce lahodných pokrmů,
na plné dvorce nádherných zákusků.

Jedl každý, každičký den
jako to prase co válí se jen,
měl chuť všechno jsi hned dát,
nechtěl slova o obezitě poslouchat.

Pak jsem jsi všimnul jak nemohu jít,
na zem sem spandul a nemohl snít,
o velké dálce kam bych se podíval,
o velké lásce co jsem miloval.

Řek jsem si dost už nechci dál
už nechci být tlustý jak Hovnivál
já už chci konečně normálně žít
a tak jsem přestal nakonec jíst.

A teď tu sedím a píšu báseň
o tom jaký dřív jsem byl
a všechny prosím o veškerou přízeň
abych už zůstal hubeným.


Jentak Napsal