Propast - Marien

Skrze tvé názory poznávám sebe,
vždycky se rozběhnu když zavoláš stůj.
Naděje zlátne jak večerní nebe,
a cesta ke štěstí je ztemnělá slůj.

Možná teď nad Prahou vznáší se stíny,
a ty se obáváš, co bude dál.
Jablko svobody má punc prašiviny,
když chrání zlo, jak atlantský hal.

Falešné větry z východu vanou,
pravdu má ten, který více křičí.
Náhle se přidává i kdo chtěl stát stranou,
a než se naděješ tak zbraně řinčí.

Jak vlastně hluboko mohl by spadnout,
národ co neposlouchá učitele.
Vždyť stádu ovcí bývá snadno vládnout,
stačí jen vymyslet si nepřítele.

Věřím, že zloba vzešlá ze zklamání,
se rozletí jak hejno divejch vran.
Spoléhám na slunce, byť zrovna není k mání,
že prostě jinde svítí a až ty mraky přejdou vrátí se k nám.

Hledači pravdy, pravdu už našli,
jenomže zdá se, že zas jen tu svou.
Sliby se podvážou zlou rudou mašlí,
s cukrovým úsměvem nad koblihou.

V odéru Bechera kdo chce může věřit,
či vrčet v kavárně pro zarputilé.
Není to bída jež nedá se přežít,
však co tvé sny můj milý Kryle.