Za oknem první padá sníh,
vločky poletují sem a tam.
Kteroupak já si chytím z nich,
natáhnu ruku a už ji mám.
Avšak ta se bránit umí,
a rychle z ruky mizí.
Mé potěšení v mžiku tlumí,
výmluvným svým:
tvoje nejsem, já jsem cizí.
Malá kapička však zůstala,
v proměněném skupenství.
Jaká záhadná věc se stala,
i zvláštní podobenství.
Úžasná jiskřička bílá,
zářivé krásy ornament.
Každá jako snová víla,
tak prchavý je to moment.
Za oknem první padá sníh,
neklamný symbol a posel zimy.
Ale ani zdání o lyžích a saních,
s vločkami tajícími mokrými.
PeopleSTAR (0 hodnocení)