Země víže,
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
Země víže,
k sobě poutá,
a vždy ví, že,
i duši smotá.
Byť se vzpírá,
zemí spjata.
I její víra,
do síta jatá.
Ta si létá,
a opět sedá.
I prokletá,
polapit se nedá.
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
Země víže,
k sobě poutá,
a vždy ví, že,
i duši smotá.
Byť se vzpírá,
zemí spjata.
I její víra,
do síta jatá.
Ta si létá,
a opět sedá.
I prokletá,
polapit se nedá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Podzimní deštík
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Nocí se tu spustil, slyším kapky šustit, pro cíl letu k ústí. Trousí tišší zkra...
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva