Země víže,
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
Země víže,
k sobě poutá,
a vždy ví, že,
i duši smotá.
Byť se vzpírá,
zemí spjata.
I její víra,
do síta jatá.
Ta si létá,
a opět sedá.
I prokletá,
polapit se nedá.
k sobě poutá,
a staví kříže,
do svého kouta.
Duše vzlétá,
nemá pouta.
Vírou vzkvétá,
vyšší porota.
Létá si,
a opět sedá.
Zlomek krásy,
polapit se nedá.
Země víže,
k sobě poutá,
a vždy ví, že,
i duši smotá.
Byť se vzpírá,
zemí spjata.
I její víra,
do síta jatá.
Ta si létá,
a opět sedá.
I prokletá,
polapit se nedá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Hlas srdce
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
Srdce mi tak buší, co, že to tuší a duši mou ruší hrou jednodušší? Kdeco bolem z...
- Atd -
A tak dále nenadálé. Co je dbalé, v ztrátách stále, atak dojem. A to zralé s v...
Dříve a dnes
Podzimní kouře z komínů, sem tam ty spoře zavoní či proviní se pro špínu, kdy je...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva