A už je to tu zas a nevím ani proč.
Jako bych stála na římse a slyšela tvůj hlas jak s klidem říká "Skoč!".
A já padám, vzdaluji se, zář tvých očí mizí.
Jsem v nejčernější tmě a pro kousíček světla rvu se s noční můrou.
Že jsem ti prý cizí!
Jako bych stála na římse a slyšela tvůj hlas jak s klidem říká "Skoč!".
A já padám, vzdaluji se, zář tvých očí mizí.
Jsem v nejčernější tmě a pro kousíček světla rvu se s noční můrou.
Že jsem ti prý cizí!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva