Ty jen spíš...

Uprostřed hledání svého světa procitáš.
Od poslední splátky tě dělí jen meta.
Osud už znáš a stavíš se ráně vstříc.
Vzpomínáš a vidíš rány krvácet.
Cestu znáš, ale neměl by ses vracet tam, kde to bolí.
Nevnímáš.
Vražda zatemnila svět, pomalu umíráš.
Vyhasl růže květ a už nikdo nevěří.
Hlína zasypala naději, na hrobě se věnce kupí, příbuzní pomníky ti stavějí a pomalu slétají se supi.
A ty jen spíš...