Mou mysl bezmoc obklopuje.
Temnota mé bytí stravuje.
A i když na jasné obloze slunce pluje,
Mé nitro smutek zrazuje.
Proč stále nenašla jsem dost odvahy
skončit to nesmyslné bytí?
To přeci nezáleží na formě povahy,
kdo jak skončí své žití.
Představa, jak do kůže ostří se noří...
Strach z prázdnoty předsudky boří.
S krví z těla odplouvá zmar.
Nezáleží najednou, s kým proč prožíváš svár.
Nezáleží na ostatních,
Zda tě tu chtějí mít.
Záleží JEN na tvém rozhodnutí,
Že už nechceš tu dále být.
Nač se v životě upínat k majetku...
Ten zůstane tu i po smrti.
Záleží přeci jen na každém prožitku,
Co v hlubinách paměti se neztratí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)