Dnes večer je severní nebe z bronzu a žáru! Soulad jeho tvarů je obrácen jen v sebe, vzdálen zmatku lidí země, vznešený, lhostejný je k vesmíru i ke mně, až vše se ve mně šíří a do mé prosté duše padá odlesk jejich majestátu. Na útlém stvolu půjdu s radostí, lidí mi netřeba ni kyslíku a jejich zpupnosti. Zář ve mně je, pro ně jsem divé zvíře, leč svou okázalostí ať baví ještě celá staletí. Já zatím jsem už dávno opovrženou trochou trávy jen s chudobkami v podletí.