Skelné oči ( Skleněný dům)
Skelné oči
Po skleněných schodech
kráčím do stříbrného zámku,
bolí mne v zádech,
snad mám už na kahánku.
V místnosti tiché
hoří bílé svíce,
mé touhy liché,
není jich více.
Zmar krouží nad průhlednými sály,
ta tam jsou z mládí bály
a úsměvy všech tváří skutečných,
je zima a do vlasů nám padá sníh.
Na nohách teplé papuče,
schoulit se pod peřinu smím
a všude kolem zima, v srdci obruče
v noci i v čase poledním.
PeopleSTAR (0 hodnocení)