SKUTEČNOST

SKUTEČNOST

Víš, co můj život tolik hatí,
se mnou zle mlátí,
na chvíli někam se ztratí
a pak se zase vrátí?

Nedůvěra má, ta straší
naději na lepší plaší,
ve vichřici se k zemi klátí,
jen temný obzor lemem zlatí.

Obzorem mým, děvčat,
jsou tvářičky kolem krásné,
nač musím ještě počkat?
na jejich pohledy spásné.

Však skutečnost krutá,
je v čase stáří bita,
stará hlava šedivá a dutá,
je záhy nocí kryta.

Z obzoru mizí zlatý jas,
nelidské časy se přihnaly,
na co jsem čekal zas a zas,
doufat, na to mi sebraly.

Žebráků jsou plné ulice,
v ošklivky se dívky změnily,
všude jsou jedy a munice,
zdradou nám duše plenily.

Sněmovna padla ale zle ryčí,
ODS vztekem, má hlavu býčí,
zrádci a zloději se to příčí,
mán ale tváře úsměvy líčí.

-oho-