Slib v duze

Když po potopě světa
se na obloze vybarvila duha,
z úst Božích vyslovena věta
a slibu věčná stuha,
že nikdy více nezaplaví celý svět.
Však živlů není pět,
ale pouze čtyři,
pak po tom jednom ještě
krom deště,
zbývá oheň, vzduch a země,
z nichž přijít může zkáza pro každé zdejší plémě,
co v očích Božích zhřešilo
a nic než vyhlazení nezbylo.

Dnes zbývá ještě naděje
a kapka pravdy jistě je,
že v Kristu všichni zemřeme
a zrozeni v svět nový
podobni Evě a Adamovi
budem prostý život žít
jako Andělé, co nehřeší
a zůstávají stále v Boží přítomnosti.

Vždyť duch nad světem vítězí
a skrze éter- pátý živel vítězný-
se všechno zase završí.
Vždyť z nebeského éteru život přišel
a on vše stále zastřešuje
a je vždy nade vším
jak věčný Boží slib,
že jednou bude líp,
až projdem tímto světem
a vrátíme se domů,
kde duch je stále přítomen
a oživuje shůry naše duše
a těla vzkříšená
z člověka do podob anděla.

A komu v srdci Láska plápolá,
ten slib, jak život věčný, v srdci uchová,