SLOVO

Jakou velikou moc má toto slůvko,
co všechno dokáže a způsobí.
Někdo tu mlčenlivý, jinému říkají mluvko,
ve svém účinku se i násobí.

Pohladí, povzbudí, posílí i urazí,
nadchne či poučí.
Nástroj něhy, lásky, ale také srazí,
vychovává a učí.

Zbraní vždy kazatele, politika,
filosofa nebo slova umělce.
Kde chápaná rozdílně etika,
vyjádřená hlouběji či mělce.

Slovo dalo slovo,
a došli tak k vzájemné shodě.
Jiní, byť stále to zkoušeli nanovo,
nikdy nesešli se v pohodě.

Milenci něžně si vyznali lásku,
a došli tak ke splynutí duší.
Jiní si zase nasadili masku,
a falešně slyšely jejich uši.

Radil jim dobře,
pochopili to, proto poslechli.
Neboť svá slova volil moudře,
tak, jako kdyby je vdechli.

Mentor zase poučoval,
proto nebrali ho vážně.
Cosi cizího si vypůjčoval,
což vyslechli jen vlažně.

Taran slovem týrá, diktátor diktuje,
učitel učí a mučitel mučí.
Co jen těch významů různých tu je,
a někdo raději mlčí.

"Líná huba holé neštěstí,
a mlčeti nad zlato".
Slovo může znamenat i štěstí,
záleží pak na tom, jak je vzato.

Jakou velikou moc má slůvko "slovo",
ty mluvko i ty spíše mlčenlivý.
Jednou potěší, jindy jako olovo,
vždy však to nástroj spolehlivý.