Temná byla noc,
obloha mračná, za deště.
Však jaká čarovná to moc,
a znamenaná k tomu ještě.
Vyšla hvězda jasná,
jen jediná v tom černém poli.
Ve svém svitu tak krásná,
pro srdce čisté, které bolí.
Stála nad tím jedním místem,
a něco vzkazovala.
Ve směru či smyslu jistém,
svým třpytným světlem pózovala.
Hvězdo ty má jasná,
buď tu stále se mnou.
Tvá idea pro mne spásná,
a vítězí nad mocí temnou.
Hvězdička pak zamrkala,
dalším vstřícným znamením.
I v pokoře se duše kála,
zatížená kamením.
Však náhle také pookřála,
tou povzbudivou nadějí.
Co odedávna si skrytě přála,
lépe při zemi být, raději.
S kým, že nitro naše rozmlouvá,
kdo vnuknutí mu dává?
Ten, jenž i vlnobití vzdouvá,
a přikázání pravá.
obloha mračná, za deště.
Však jaká čarovná to moc,
a znamenaná k tomu ještě.
Vyšla hvězda jasná,
jen jediná v tom černém poli.
Ve svém svitu tak krásná,
pro srdce čisté, které bolí.
Stála nad tím jedním místem,
a něco vzkazovala.
Ve směru či smyslu jistém,
svým třpytným světlem pózovala.
Hvězdo ty má jasná,
buď tu stále se mnou.
Tvá idea pro mne spásná,
a vítězí nad mocí temnou.
Hvězdička pak zamrkala,
dalším vstřícným znamením.
I v pokoře se duše kála,
zatížená kamením.
Však náhle také pookřála,
tou povzbudivou nadějí.
Co odedávna si skrytě přála,
lépe při zemi být, raději.
S kým, že nitro naše rozmlouvá,
kdo vnuknutí mu dává?
Ten, jenž i vlnobití vzdouvá,
a přikázání pravá.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva