Spojená planeta

Dvou-hlavý drak,
co chrlí anglii v prak,
aby jsme až do Bohemie natáhli zrak,
a spolu mohli pevně stát,
než bude pozdě rozehnávat mrak,
který už dávno lidi znaj.
paže co ve skandinávii kvetou,
ty každý nápor smetou,
koort když pluli pro záchranou vestu,
přez zelenou cestu.
Na třech ostrovech daleko od nás pravdu poznáš.
V Germánii se síla skrývá,
naše hodnoty Švícaři hlídaj,
jak už to bývá, po dunaji med slízat,
aby netekl k nim a zůstal svým.
V hungárii snad trochu tradice,
protože tam jsou hranice.
Rozum vzrostl v Řecku,
pak do Itálie přešl,
protože se tam nevešl.
Než se otočím zpět,
projdu slovenskou ves,
a v Ukrajině ukážu pěst,
těm co je chtejí vést.
otočim se k Portugalské slušnosti
a budu si vážit jejich cností,
a hrdosti.
Pak snad v Rakousku něco zdravého zakousnu,
a s klidnou hlavou pudu spát na velkou Moravu.
Až příležitost dostanu tak svou sílu ovládnu,
než v polsku za uši od chlapů dostanu.
Pak snad mohl bych navštívit Irsko,
a i přes strach jim celí ostrov spojit a risknout,
naširé moře vyplout.
Odznak si sám připnout,
na hlupáky si zvyknout,
a něco s nimi začít dělat,
aby mohli sami hledat,
to co bych jim já mohl předat.