To, co mi tak tiše tluče,
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Stáří
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva