To, co mi tak tiše tluče,
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
- Lež -
Vyvstala pravda nahá i snaha práv ta z mála. Soutěž nazvou, jak lhala, jež v tl...
Miniaturizace
Míní z nátury, jak zdá se zase z aktualizace.
Prachmizerní
Prach není mizerný, vždyť jsme celí z něho. V strach i smělí něhou, při svém zn...
Vyvstala pravda nahá i snaha práv ta z mála. Soutěž nazvou, jak lhala, jež v tl...
Miniaturizace
Míní z nátury, jak zdá se zase z aktualizace.
Prachmizerní
Prach není mizerný, vždyť jsme celí z něho. V strach i smělí něhou, při svém zn...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva