To, co mi tak tiše tluče,
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
V poli tiká
Politika v boji vzniká podniká vyniká i vzlyká. Dotýká se potýká proniká a poly...
Kdo jsme my lidé
Kdo jsme my lidé snem v písni to naše zázemí vlídné kde plaše zní co zdá se mi? ...
Dilema
Proč jsi stále tak upjatý, odvaž se a buď jak svatý. Ano, volit z těchto dvou c...
Politika v boji vzniká podniká vyniká i vzlyká. Dotýká se potýká proniká a poly...
Kdo jsme my lidé
Kdo jsme my lidé snem v písni to naše zázemí vlídné kde plaše zní co zdá se mi? ...
Dilema
Proč jsi stále tak upjatý, odvaž se a buď jak svatý. Ano, volit z těchto dvou c...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva