To, co mi tak tiše tluče,
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
svůj rytmus hodin času.
A vrhá do náruče,
těch pomyslných hlasů.
Věrný strážce života,
do posledního dechu.
Nejvzácnější hodnota,
skrytě a beze spěchu.
Jako to srdce zvonu,
v pravidelném znění.
I v citovém též sklonu,
touhou, klamem a sněním.
Vzrušením se rozbuší,
zklidněním opět ztlumí.
Vlastní ovládá duši,
co všechno srdce umí.
Až jednou pak dotluče,
k odpočinku věčnému.
Zpřetrhá své obruče,
k tichu, hlasu němému.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Začátek začátků
Kolik těch pak život načte i jejich konců ke konci. V rolích přepad vývod hráče...
- Svou -
A co když tou totiž si hojíš skrýš spíš již zkratkou víš hrou povíš na co blíž m...
Ještě ne
Snad jen jeden, tak ty takty psát dnem ztřeštěně. Zkrat, hrátky, zvrat vratký,...
Kolik těch pak život načte i jejich konců ke konci. V rolích přepad vývod hráče...
- Svou -
A co když tou totiž si hojíš skrýš spíš již zkratkou víš hrou povíš na co blíž m...
Ještě ne
Snad jen jeden, tak ty takty psát dnem ztřeštěně. Zkrat, hrátky, zvrat vratký,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva