Soumrak provází kroky mé, ty poslední, né jediné,
šel jsem už párkrát a půjdu zas, tam, kam povede mě její hlas.
Možná naivně, ale odhodlaně chtěl bych jít,
o trochu více cukru v šálku kávy mít.
Hořkosti už dost, víc snad potřeba není,
trochou smůlou celý ten hrnek smrdí...
Ale je můj a s tím musím umět žít,
vše špatné úsměvem snažím se krýt, vždy to nejde.
Právě ve dny, kdy smutek se do očí vkrádá,
v tydny chci slyšet, že mě máš ráda, hlase.
Ptáš se, čí je ten hlas ? snad všech světa krás,
asi sám nevím, čí by měl být, nestačí o světě jenom snít.
Přesto sním, o lepších dnech, možná už zítra si mě najdeš, přec,
svět tak velký není, stačí jen trochu štěstí políbení.
PeopleSTAR (0 hodnocení)