Svlékání tmy Dylan Thomas

A panství smrti pomine

A panství smrti pomine.
Nazí mrtví v jedno splynou
s člověkem ve větru a pod západní lunou;
když jejich kosti do běla ohryzány odvanou,
hvězdy jim vzejdou u nohou a loktů;
ač smyslů pozbudou, zas budou při rozumu,
ač mořem propadnou, vyplují na hladinu;
milenci budou ztraceni, však láska ne.
A panství smrti pomine.

A panství smrti pomine.
Kdož pod svíjivým mořem dlouho leží,
nezemřou v klubku stočení;
na skřipci zkrouceni, však klouby nepovolí,
do kola vzpleteni, přece se nezlomí;
v jejich rukou se víra vedví rozpadne
a jednorožec zla je naskrz proklaje;
v cáry rozerváni, přece se nerozpoltí, ne.
A panství smrti pomine.

A panství smrti pomine.
Už nebudou jim racci křičet kolem uší
a vlny hlasitě se lámat o pobřeží;
kde odvála květina, tam víckrát květ
do přívalu deště hlavu nepozvedne;
ač šílení a smrtí do země vbiti jako hřeby,
ty vzdorné hlavy prorazí chudobkami
a do slunce se vlámou, až slunce v pádu zahyne.
A panství smrti pomine.