Svlékání tmy Dylan Thomas
Na sňatek panny
Procitá sama v mnohosti lásek, když úsvit,
otvíraje její dlouhonoční oči, přistihl
svůj zlatý včerejšek, spící v její duhovce,
a slunce, které se vyhouplo z jejích stehen na oblohu,
bylo zázračným panenstvím, dávným jako pecen a ryba,
třebaže okamžik zázraku je nekončící blesk
a šlépěje přístavů Galileje skrývají loďstva holubic.
Slunce už touhou nerozechvěje mořské hlubiny
jejího polštáře, na němž se kdysi oddávala sobě,
její srdce dychtivé slyšet i vidět, její rty
lapající zlatý příval,
jenž prstencem vírů obkroužil její rtuťovou kost
a pod víčka jejích oken své zlaté břímě zvedl;
vždyť kam sjel oheň, teď muž spí a ona z jeho paže
poznává jiné slunce, žárlivý úprk krve bez soka.
PeopleSTAR (0 hodnocení)