K jasné jsem vzhlédl obloze,
a spatřil ty okřídlené bytosti.
Jak v klín řazeny namnoze,
já nemohl se vynadívat dosti.
I zatoužil jsem s nimi býti,
jiný pak také po flintě.
Něco z jejich letu míti,
ten přemýšlel o fintě.
Moje vize snivé,
toho druhého myslivecké.
Myšlenky mé básnivé,
a choutky pouhé lovecké.
Husička ta divoká,
co letěla z vysoka.
Vždy dvakrát tu letí do roka,
i pro toho, komu padla do oka.
Avšak přijde i ten střelec,
a některá z nich nedoletí.
Ten ziskuchtivý vetřelec,
jako v husím prokletí.
Já vídávám je s obdivem,
v symbolické svobodě.
Povznášen i jejich vlivem,
jak vzduchu patří, a také vodě.
Letěla husička,
letěla z vysoka.
Nemohla doletět,
a spadla do potoka.
PeopleSTAR (0 hodnocení)