(tuto básničku jsem napsala v osmi letech)
Jednou v noci jsem viděla víly.
Což o to, krásné, to ony byli.
Sledovala jsem je dlouho moc,
myslím, že asi celou noc.
K ránu se však rozplynuly.
Bála jsem se, že zahynuly.
Však jen do stromů se převtělili,
aby v noci zase zatančili.
Mohla bych být taky víla?
Toužila jsem jí být od mala.
Však dosud jsem se jí nestala.
Jednou v noci jsem viděla víly.
Což o to, krásné, to ony byli.
Sledovala jsem je dlouho moc,
myslím, že asi celou noc.
K ránu se však rozplynuly.
Bála jsem se, že zahynuly.
Však jen do stromů se převtělili,
aby v noci zase zatančili.
Mohla bych být taky víla?
Toužila jsem jí být od mala.
Však dosud jsem se jí nestala.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva