Duše si vybírá pro sebe společnost,
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá znamení;
pak zavře víčka své pozornosti
a znova zkamení.
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá znamení;
pak zavře víčka své pozornosti
a znova zkamení.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 55
Teď tady naznak leží slepí a v očích mají samé střepy ruce jak hmatníky těch skř...
Taškařice
Na kopečku v Africe nesnášejí taškařice, politické debaty ukončují granáty....
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 54
Na dvoře tma a u zdi bílá podzimní růže poslední která se na noc otevírá a zamkn...
Teď tady naznak leží slepí a v očích mají samé střepy ruce jak hmatníky těch skř...
Taškařice
Na kopečku v Africe nesnášejí taškařice, politické debaty ukončují granáty....
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 54
Na dvoře tma a u zdi bílá podzimní růže poslední která se na noc otevírá a zamkn...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva