Duše si vybírá pro sebe společnost,
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá znamení;
pak zavře víčka své pozornosti
a znova zkamení.
pak dveře zavírá;
a její božské vznešenosti
již nikdo se nevtírá.
Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká
u jejích nízkých vrat;
nehnutě císař kleká
na její práh.
Viděla jsem, jak z velkého národa
jednomu jen dá znamení;
pak zavře víčka své pozornosti
a znova zkamení.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Josef Václav Sládek Básníkům
My jen tu báseň máme za svou zbroji a za štít pouze vědomí své práce a na dně ži...
Až budeš usínat
Až budeš usínat, nezapomeň vzpomínat na ten dnešní den a věz, že myslím na Tebe ...
Josef Václav Sládek Měkkýši
Jen nebýt měkkým tak v té denní vřavě; - toť nejhorší jest, neukázat rohy, když ...
My jen tu báseň máme za svou zbroji a za štít pouze vědomí své práce a na dně ži...
Až budeš usínat
Až budeš usínat, nezapomeň vzpomínat na ten dnešní den a věz, že myslím na Tebe ...
Josef Václav Sládek Měkkýši
Jen nebýt měkkým tak v té denní vřavě; - toť nejhorší jest, neukázat rohy, když ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva