V náruč otevřenou uzavřen,
snad rotací a tíží zemskou.
Tou dostředivou silou opřen,
i odstředivou arabeskou.
V stejnokroji, mnohý šat strojí,
tvary hledá a barvy míchá.
V umnou souhru pojí, obojí,
i modlitba tu zazní tichá.
Pouhému odlesku jen vzdálen,
do hloubi pátrá zemské tíže.
Jejím tajemstvím však zahalen,
žel klamu svému stále blíže.
Co prýští tak ze skrytu duše,
jak výbuch sopky z nitra země?
Ve složitostech, jednoduše,
zmar života, a jeho sémě.
PeopleSTAR (1 hodnocení)