Znám jednu malou zahrádku,
kde slunce večer vstává.
Čas běží tam pozpátku,
měsíc ráno hvězdy neuspává.
V semínko vrací se zelená travička,
jako by nikdy pokosit nechtěla.
Zpět v poupě vine se vadnoucí kytička,
by věčnou krásou a vůní se skvěla.
Lidé tam vstupují zavřenými vrátky,
odemknout mohou pouze svou pamětí.
Ve vzpomínkách vrací se časem zpátky,
přes své první lásky až do dětí.
Kdepak ta vzácná zahrádka je,
až v říši velké a bujné fantazie.
Sama včas za tebou zamkne vrátka,
až paměť vzpomínek stářím bude krátká.
kde slunce večer vstává.
Čas běží tam pozpátku,
měsíc ráno hvězdy neuspává.
V semínko vrací se zelená travička,
jako by nikdy pokosit nechtěla.
Zpět v poupě vine se vadnoucí kytička,
by věčnou krásou a vůní se skvěla.
Lidé tam vstupují zavřenými vrátky,
odemknout mohou pouze svou pamětí.
Ve vzpomínkách vrací se časem zpátky,
přes své první lásky až do dětí.
Kdepak ta vzácná zahrádka je,
až v říši velké a bujné fantazie.
Sama včas za tebou zamkne vrátka,
až paměť vzpomínek stářím bude krátká.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Druhý břeh - Oldřich Janota
Chvíli chutnáš chlebem, chvíli trávou polních cest chvíli jasná ohněm, chvíli sn...
Jeden druhému - Jan Noha
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Chvíli chutnáš chlebem, chvíli trávou polních cest chvíli jasná ohněm, chvíli sn...
Jeden druhému - Jan Noha
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva