Odkvetl na stromech bílý květ,
červenají se již plody třešní.
Nálety špačků začnou co nevidět,
mlsat a ničit velkou jejich vášní.
Statný strašák stojí v sadu,
kýbl od primalexu kryje hlavu.
Ze starého hrabla zubatou bradu,
střežit úrodu posláním jeho stavu.
Ze staré záclony háv dlouhý,
rozpažené ruce ze smetáku.
Při slunci odráží lesklé pruhy,
krádeží střes se loupežný ptáku.
Fešáka hlídajícího třešně v sadu,
okouzlil krasavec střežící protější zahradu.
Ostražitost ztratili když láskou vzpláli,
špačci jim za zády úrodu vyklovali.
A pak že láska není hluchá a slepá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)