Co vidíš nyní, pravíš, že nic?,
tak, jen se dobře dívej.
Oči dlaněmi přikryj víc,
a co jsi spatřil, vnímej.
Vidím celý svůj vlastní vesmír,
v temném poli milióny hvězd.
Ten úchvatný, černosvitný vír,
kde jednu s druhou možno splést.
V hvězdné síti černé díry,
se světelnými odlesky.
Vše vázáno do abstraktní míry,
tak obraz naskýtá se nebeský.
Vídávám i lidské tváře,
a mnohé hmotné odrazy.
Jako masky světla záře,
jež vzápětí vždy jiné srazí.
Prostor výjevů tu bez hranic,
v pohybu a neustálých proměnách.
Ještě pravíš, že nevidíš nic,
v těch očividných změnách?
Viděné, slyšené, čtené a psané,
ale i to "neviděné".
Vše, námi takto poznané,
inspirací nám, i to sněné.
PeopleSTAR (0 hodnocení)