Zvrhlý bál

Nad šálkem kávy,
čteš ranní zprávy.
Jak se svět měnil,
kdo čeho cenil.

Přichází další morové rány,
lidmi se plní hluboké jámy.
Dívenka sedící v matčině klíně,
okamžik jeví se až příliš líně.

Nádherné šaty krajkou jsou zdobené,
dívence zahalí tělíčko hubené.
Kaštanový vlas, co splývá.
co jen ve svém nitru skrývá.

Vzpomíná na otce svého,
necítí k němu nic zlého.
V zahradě si hrávali,
spolu si čaj dávali.

Stříbrný sál na ni čeká,
šaty své si rychle svléká.
Zábava pro vyšší třídu,
nepocítí více bídu.

S pláčem ráno odchází,
další bolest nachází.
Brzy přijde další bál,
bude na něm i sám král.

Co jen zmůže ona sama,
nemůže se dočkat rána.
Muži jako v extázi,
ona plní rozkazy.

Jejich mysl chtíčem žhnoucí,
její krása je žádoucí.
Zvrhlé chvíle těchto bálů,
muži podléhajíc žáru.