Když se hvězdy vyrojily, měsíc byl jak šátek bílý, ztichla celá ves. Za oknem už světlo zhaslo, jiné, bledší, padá na sklo a jen někde v chlévě řinčel řetěz o řetěz.
Snům se nikdo neubrání. Chlapec snil, snil bez ustání, měsíc svítil mu....
Jsi mé světýlko jasné v černé noci, kouzlo co má mě ve své moci. Jsem krásou Tvou zmámený, v Tvých polibcích lapený. Jak motýl v síti pavouka bezmocný, svou láskou k Tobě nemocný. Jediným lékem na srdíčko mé, jsou něžné polibky Tvé.