Čas běží

Nech klidně běžet čas,
jenž zdá se býti nekonečný.
Vzpomínka na mládí je tu zas,
příslib lásky je neskutečný.

Vlna za vlnou pomalu plyne,
když lásku si nehlídáš,
v náručí pak snadno hyne.
Jen v duchu si s ní povídáš.

Nemilosrdný chodec je ten čas!
Často zdá se, že snad přímo letí.
Jen klidně vzpomeň si zas,
ať jak chmýří pampelišek neuletí.

Proč život je tak příliš krátký,
když člověk velkou lásku potká?
Někdy je zas až příliš vratký,
to když problémy se protká.

Jen voda si v řece povídá,
s oblázky si občas i hraje,
člověka pak někdy vzpovídá
a mizí kamsi v neznámé kraje.

Jen vzpomínky, ty nikdy neodplynou,
stále proti proudu řeky se vracejí,
zradu, nenávist nikdy neprominou,
jak ozvěna se někdy ztrácejí.

Zaniknou v hukotu hromu,
odletí jak pampelišek chmýří.
Promění se a mají duše stromů,
na lukách pak barvami jen hýří.

Natrhej si na louce vzpomínku,
vyber si ale jen tu pěknou.
Svaž ji s květinami do vínku,
uvidíš, co za čas ti květy řeknou.

Nečekej zázrak - ať zklamán nejsi.
Život přec skládá se ze střípků drobných,
je přetěžké mezi nimi hledat - kde jsi!
Buď ale šťasten, že víc roků bylo dobrých.