Klid v duši

Člověče, nepospíchej, zastav se na chvíli,
rozhlédni se dobře kolem sebe.
Nebuď jak zlá vichřice, co kdesi kvílí,
jen pohleď na zářivě modré nebe.

Na nebi není snad ani mráčku,
to my o své duši říci nemůžem.
Nad lesy krouží hejna ptáčků,
závidíš jim, Ale co si pomůžem?

Přání, mít tak křídla ptačí
a vylétnout do oblak co nejvýše,
tak někdy i málo lidem stačí,
jen na chvíli se cítit bez tíže.

Dívat se na svět z velké výšky,
zapomenout na všechny starosti.
To jako by ses díval do pohádkové knížky,
kde neexistuje žádné zlo - jen samé radosti.

Ale, kde najít takovou zemi?
Kde není vůbec žádná zloba,
to opravdu přetěžké zdá se mi,
je to těžký úkol pro nás oba.

Aby všichni na světě jen rádi se měli,
nikdo už nevymýšlel šarvátky a války,
děti v míru klidně hráti si směly
a zlo odešlo v nenávratné dálky.

Pak teprve bychom měli klid v duši,
už netrápily by nás výčitky svědomí,
lidem by láskou srdce začala bušit,
to pro nás bylo by nejkrásnější vědomí.