Cesta štěstí

Jdu stejnou cestou jako kdysi před léty,
už jen střípky štěstí po ní sbírám.
Jo, to všechny louky tenkrát kvetly,
při vzpomínce, z tváří slzu stírám.

Nebylo všechno takové, jaké to je dnes,
jen myslím, že přesto šťastmi jsme byli.
Že štěstí je tady, tu zprávu vánek nes
a my mu věřili, tak naivní jsme byli.

Dnes nevím, kam vítr to štěstí zavál,
vůbec se neohlížel na naše přání.
Když mladí jsme byli, z nás nikdo se nebál,
že štěstí je tu s námi dnes - to pouhé je zdání.

Kolikrát se zdá, že s námi si vykračuje,
snaží se aspoň trochu krok s námi udržet,
snad ta naše pohádka mládí jen pokračuje,
by štěstí neodešlo, jeho kroky snažíme se zadržet.

Kudy jeho cesta vede, bych moc ráda věděla.
Kdyby unavené bylo, snad pozvala bych jej dál.
By neuteklo pryč, u něho stále bych seděla
a přála si, by už jen pro nás příznivý vítr vál.