Cesta úvozem

Cesta, co úvozem vedla kdysi,
teď není už ani památka po ní.
Jen tady zanehala stopy čísi,
co bylo tu dřív - dnes už dávno není.

Zarostla hustým křovím a trávou,
nikdo nechodí po ní už celá léta,
hned vedle měla řeku dravou,
pro nás však čarovnou krásu měla.

Dřív tím úvozem překrásná procházka byla,
když kvetly v polích chrpy a máky vlčí.
Kousek opodál vyhlídka do okolí byla,
co všechno dřív šeptal les - dnes už jenom mlčí.

Klid všude, vůně a tichounké vlání,
na to nelze snad nikdy zapomenout,
tolik krás tu bylo - dnes už opravdu nejsou k mání,
kdy ta cesta navždy zmizela, nemohu se rozpomenout.

Proč všechno, co tak krásné je, náhle někam mizí?
My nemůžem si tu krásu zpátky přivolat.
Dnes kolem jdem, ale najednou je to pro nás cizí,
už jen své přání můžeme do lesů zavolat.