Díky za všechno

Slunce už pomalu dni sbohem dá,
ovečky se ještě na stráních pasou,
ale měsíc s hvězdami ještě dosti času má,
jen písně trempů údolím se nesou.

Zaposlouchám se do melodií tklivých,
ráda vzpomenu na svoje dávné mládí,
tam jsme se procházeli za večerů tichých,
ještě i dnes s nimi si zazpívat mne svádí.

Jak všechno se změnilo kolem,
snad jen ty písně zůstaly stejné.
Každdé ráno sluníčko proběhne dolem,
proč ale srdce tvé nezůstlao věrné?

Když slyším písně, sednu si opodál,
že rozezní mého srdce struny, stále čekám.
Věřím, že všechno krásné ještě vítr neodvál,
tak trochu se ale příštích dnů lekám.

V tom údolí jsme krásné mládí prožili,
nic nám tenkrát nazkazilo radost,
přáli jsme si, by život jsme tu dožili,
dnes už jen můžem poděkovat za dost.