Kouzelná duha

Loukou plnou kvítí se procházím,
slunce mi jasně září nad hlavou,
klid, štěstí tady nacházím
a veselé zpěvy ptačí nesou se dálavou.

Je překrásný, slunný a voňavý letní den.
Jakoby jej malíř všemi barvami maloval!
Najednou zdá se, že život je sladký sen,
jen neposlušný déšť pořádně vše zamotal.

Slunce svítí a z nebe proudy vody tekou,
snad všechno to kvítí vystoupilo na nebe,
malé potůčky se na chvíli stanou řekou,
kouzelná barevná duha směje se na tebe.

Tak rád by sis ji chtěl jenom pohladit,
trochu si ale musíš pospíšit, než se ztratí.
Nás ale dobře vždycky dovede naladit,
mraky a déšť ale náhle všechno zhatí.

Sluníčko se schovat za mraky musí,
jak mlha nad lesy duha se rozplyne,
z pod mraků slunce občas vykouknout zkusí,
během malé chvíle ta barevná krása pomine.