Ztracené štěstí

Kdy jen to ztracené štěstí se vrátí?
Snad jednou na dveře zaklepe - možná.
Netuší, že můj čas tady se krátí,
snad každý člověk jeho cenu pozná.

Bys zdráv byl, musíš štěstí mít,
někdy se ti smůla na paty lepí,
o lepším životě můžeš jenom snít,
přesto každý rád si střípky štěstí slepí.

Brouzdám se rosou a šťastna jsem,
že sluníčko nový den pozdravit přišlo.
V noci se mi zdál ten nejkrásnější sen,
tak co vlastně ještě chci - vždyť v životě vše mi vyšlo.

Proč někdy nestačí nám, když zlaté slunce hřeje,
když ptáci za úsvitu spustí svůj koncert ptačí!
Člověk tvor je neskromný a stále si něco přeje,
kdy konečně řekne dost - to mně bohatě stačí.

Štěstí je velmi, velmi pomíjivá věc.
Chvíli před námi třeba stojí,
jenomže my bychom jej chtěli stále mít přec
a ono se se smutkem proti nám spojí.

Proto už hledáním neztrácej čas,
ten je až příliš pro nás drahocenný.
Bude-li chtít, snad ještě přijde včas
a stejně nikdy jej člověk nedocení.