Probouzí se les

Stín křídel jestřába nad lesem se mihne,
jen pomalu les k životu se probouzí,
snad liška ještě za šera svůj lov stihne,
za chvíli sluníčko své paprsky roztrousí.

Co jen krás v tom kouzelném lese najdeš,
jak po měkkém koberci našlapuješ vřesem,
co záleží na nějakém kroku, že si zajdeš,
všude klid, jen ranní koncert rozléhá se lesem.

Noční lovci ukládají se ke spánku,
i chladný měsíc za chvíli odejde spát.
Že přichází den, zprávu pošle po vánku a paprsky slunce budou si s mlhou hrát.

Procházíš se mezi stromy a vnímáš lesa vůni,
tolik kouzel bys snad nikde nenašel,
zamyšlen kráčíš, až dojdeš k lesní tůni,
vůbec tu není nic, co třeba bys nesnášel.

Nad hlavou zdraví tě koruny stromů,
červené korálky brusinek z trávy svítí,
jsi tady šťasten a nerad vracíš se domů.
Jako vzpomínku odnášíš si drobné lesní kvítí.