Kudy chodí štěstí

Na nebi se černé mraky honí,
touláme se cestou, loukami i lesem.
Neznáme cíl a nevíme kam dojdem po ní,
jen věříme, že jen dobrá poselství nesem.

Opodál si malý potůček tiše plyne,
s rákosím a vážkami si něžně povídá.
Často to štěstí v životě nás mine,
je to tím, že člověk si ho nehlídá.

Kde najít jen tu cestu, kudy štěstí chodí!
Jak rádi bychom drželi s ním krok.
Ale ono rádo často za nos nás vodí,
dostihnout jej, k tomu by stačil pouhý skok.

Jenomže ono se nikdy chytit nedá,
buď nám samo na dveře zaklepá
a svou pozvánku nám předá,
nebo raději, ať jej už nikdo nehledá.

Štěstí je strašně pomíjivá věc,
musíme o něj pečovat a jej chránit,
tolikrát jsme dostali rady přec,
by nám jej nikdo neukrad, musíme jej bránit.

Když si neubráníme to štěstí,
zase půjde klidně o dům dál.
To ale není žádné neštěstí,
jen aby anděl strážný při nás stál.