Strach

Hodiny na věži odbíjejí půlnoc,
všude ticho a město do tmy se halí.
Padá na tě strach a úplná bezmoc,
bojíme se, jako bychom byli malí.

Sám v parku na lavičce sedíš,
lampy házejí strašidelné stíny,
kam dnes v noci půjdeš - ani nevíš,
jen se bojíš, že nezbavíš se nikdy viny.

Strach ti nedovolí, by ses vrátil domů,
je mnohem silnější než si myslíš,
raději se skryješ ve stínu stromů
a najednou shora varovné hlasy slyšíš.

Chtějí ochránit před dalším selháním tebe,
ale musíš jim velmi pozorně naslouchat.
Tak můžeš konečně zachránit sebe
a slib jim, že už budeš poslouchat.

Když beze zbytku dodržíš svoje sliby,
už nemusíš vůbec ničeho se bát.
Jen dávat pozor, bys neudělal další chyby,
že bál ses, teď už můžeš tomu se jenom smát.