Loučení s létem

Léto pomalu se připravuje,
že dá nám za chvíli sbohem,
podzim si vládu uplatňuje,
zas oslní všechny svým kouzlem.

Do pestrého šatu se oblékne,
velký obdiv vzbudí v nás,
ráno v jinovatku stromy převlékne,
kdo může říct, že má tolik krás.

Léto je nenávratně pryč,
rozloučit se ani nestačilo,
naposledy k slunci hlavu vztyč,
že tolik nehřeje, nějak si nepovšimlo.

Sluníčko už moc nezmůže,
na Sněžce napadl první sníh,
najednou vidím vše ponuře,
kam zmizel ten bezstarostný smích!

I já se s tebou léto loučím,
jen ty vzpomínky na tebe zůstanou,
začnu se zase vyhýbat loužím
a mraky černé sukno roztáhnou.

Dnes už ani nevím, kdy se zase vrátíš,
ale budu na tě věrně čekat,
věřit, že zimu aspoň trochu zkrátíš,
bys mohlo se v květy zase oblékat.