Náš osud

Nikdo z nás si nevybírá osud,
on si nás vždycky vyhledá sám.
S ním jsem celkem spokojena dosud,
jen ale nevíme, co dál chystá nám.

To, že my dva jsme se spolu potkali,
snad osudem nám bylo dáno.
Jen kdy my jsme se prvně setkali,
myslím, že ve škole jednou ráno.

Skoro by se říci dalo snad,
že byl osud celkem vlídný k nám.
Jako by balvan štěstí z hory spad,
i láska na obláčku dolétla až k nám.

Co ještě víc, by si mohl člověk přát!
Snad jenom, aby byl ještě zdráv,
by sluníčko stále nás mohlo hřát
a člověk skromný byl a nechoval se jako páv.

Ale když osud kartami pořádně zamíchá,
proti němu my vůbec nic nezmůžem.
Pěkně nám ty vášně rozdmýchá,
ale hádkami - co si jimi pomůžem?

Buďme ale spokojeni a vděčni za to,
co kdy nám osud do vínku dal
a děkujme mu s pokorou i proto,
že to špatné, co bylo - nakonec nám vzal.