Budím se uprostřed noci.
Noční můra.
Najednou svítí světlo,
oči nevidí nic.
Smůla.
Pocit úzkosti,
chladný pot na tělě,
pomalu zvedám se z postele
a jdu ke dveřím nesměle.
Neznámé světlo,
pohled na úsměvy lidí,
vcházím mezi ně,
ale oni mě nevidí.
Nevidí člověka,
co není jak oni,
jsou tak ohromně milí
a přitom to jsou démoni.
Nevidí smutek,
spíš nechtějí vidět.
Jsou naprosto slepí,
nejsou to lidé.
Procházím světlem,
plným těmi tvory,
za každým úsměvem je bolest,
za každým jiná story.
Jsou to úsměvy z donucení,
úsměvy z žalu a starosti.
Nevidí člověka co nejsou jak oni,
nevidí snílka bez masky.
Kulka prolétla vzduchem,
je stejná jako slova,
která sis přečetl právě
a já se probudil znova.
PeopleSTAR (1 hodnocení)