Pocta jižním Čechám

Jak krásné a barevné jižní Čechy jsou,
jejich půvab v rybnících se zrcadlí,
kdo jednou zavítal v ten kraj,
zpět se vrací a nemůže zapomenout.

Když ráno se probouzí nad rybníky,
jako by víly oblékly si mlžný háv.
Sluneční paprsky pomalu rozpouští mlhy,
slyšíš jen zpěv ptáků a kuňkání žab.

Posečená tráva tak nádherně voní,
z lesa ozývá se kukačky hlas,
jdeš rosou bos a chce se ti lehnout do ní,
máš převeliké štěstí, že ses tu narodil

Jižní Čechy - tvůj rodný kraj,
voní loukami, vodou, lesem,
vážky si spolu hrají, k tomu potůček jim bublá,
lesy zpívají a větřík na křídlech jejich píseň nese.

Na svazích se krávy a bílé ovečky pasou,
v lesích je hojně různé zvěře,
v říjnu z nich uslyšíš troubení jelenů,
jen v zimě všude je ticho a klid.

Teprve s jarem všechno oživne,
louky jsou plné voňavého kvítí,
v lesích zvoní konvalinky bílé
a nám úplně stačí, že zlaté slunce svítí.

Šumavské hvozdy velice hluboké jsou,
snadno bys z nich nenašel cestu ven.
V průzračných jezírkách se vzhlíží i nebe,
ve dne je to slunce, v noci pak měsíc s hvězdami.

Jdu pomalu alejí, kterou lemují břízy bílé,
nemohu se nabažit pohledem i vůní,
domů se vrátit, ani trochu se mi nechce,
lesy jsou plné jahod, malin a lesních tůní.

Když odchází den a nastupuje noc,
zas tento kraj svoje kouzla má.
Slunce se schová pomalu za vrcholky hor,
usne vše živé a měsíc pluje nad hlavou.

Ve všech rybnících se koupá najednou,
je náročný, nestačí mu pouze jeden jediný,
v jeho svitu rybníky jak zrcadla se lesknou,
přichází krásná, čarovná letní noc.

Věřím, že i milenci, tyhle čarovné noci znají,
kdy milosrdná noc vše zahalí tmou,
jen snad si přejí, by vůbec nepřestávala,
by mohli být ještě chvíli s láskou svou.

Co jen ta příroda pro nás má kouzel!
Ráno sluníčko pošimrá tě po tváři,
v poledne už pořádně žhne a pálí,
večer se schová a na Zemi pošle bouři.

Ale ještě než úplně zapadne za obzor,
stačí poslat ještě pár slunečních paprsků,
snad proto, abychom sladce mohli spát
a o krásném dni, co odešel, nechali si zdát.

Když nastoupí vládu paní Zima
a sníh všechnu tu krásu skryje,
zas ta krajina má svůj půvab,
stromy zdobí bílými čepicemi a klidem.

Mráz přikryje rybníky ledovým dechem,
když ptáci utichnou, je tu velké smutno,
sněhem jdeš a stopy tvé vítr zavěje,
sníš potichu o jaru, co ono přinese nám.

Jaro je plné květů a jarních vůní,
léto voní obilím a chlebem,
podzim všemi barvami se ozdobí,
zima pak větrem, mrazem a sněhem.

Tak střídají se stále čtyři roční období,
těžko ale říci, které je to nejkrásnější,
v jižních Čechách je neustále jenom ráj,
šťastný buď, že můžeš tady dýchat a žít.